12. 6. 2026
Připravujeme se na něj, bojíme se ho, ale taky se na něj většinou těšíme, protože život je změna. Každý z nás se někdy stěhoval – občas proto, že musíme, a někdy proto, že chceme. Ať už je to tak nebo tak, je vždy lepší, když máme vše předem zajištěno a nemusíme se o nic starat.
Stěhoval jsem se mnohokrát. Dokud to bylo stěhování po Brně po podnájmech, nebyl to tak velký problém – dokud člověk nebydlí ve svém, nemá k přestěhování až tolik věcí. Jenže jakmile se rozhodne koupit byt a usadí se, je pak stěhování bytu poměrně obtížnější. To byl i můj případ – po mnoha letech harcování jsem koupil byt v Brně na Vinohradech. Po deseti letech jsem se rozhodl, že z Brna odejdu, a začal jsem hledat dobrou stěhovací firmu. Chtěl jsem, aby to byla firma z Brna, abych měl stěhování levně a abych se nemusel o nic starat. Nevěděl jsem, jak to chodí, protože doposud jsem se vždy stěhoval sám nebo za pomoci rodičů a kamarádů. Zapátral jsem proto na internetu, vytipoval si tři brněnské stěhovací firmy a oslovil je. Všechny se mi zdály kvalitní a cenově se lišily jen mírně. Mám dost věcí, a tak jsem musel vybrat firmu, která má dostatečně velké stěhovací vozy.
Příprava na stěhování
Nechtěl jsem nic nechat náhodě, a tak jsem již několik dní před samotným stěhováním pomalu připravoval svoje věci, vyhazoval vše nepotřebné a balil to, co jsem už nemusel používat.
Nadešel den D a stěhování započalo
Naštěstí nemám doma žádné speciality, jako je klavír, ale zato mám spoustu nádobí, hrnků a jiných křehkých věcí. Byl jsem proto rád, že mi vybraná firma vyšla vstříc – nejen že mi zapůjčila stěhovací krabice, ale také mi pomohla se zabalením věcí. Bylo vidět, že kluci stěhováci jsou opravdu profesionálové. Nejen že přijeli včas, ale dokonce zvonili na zvonek o něco dříve. Nemusel jsem dělat opravdu nic, ale bylo mi to hloupé, a tak jsem pomáhal s dobalením křehkých věcí a jejich nakládáním do krabic. Pak už přišly na řadu svaly a šikovnost – to už jsem nechal na nich a nestačil se divit, jak jim to šlo od ruky. Nejprve nanosili vše k výtahu a pak postupně jezdili dolů a nakládali vše do stěhovacího auta. Myslel jsem si, že nám vystěhování bytu zabere celý den, ale chlapi to měli zmáknuté za dvě hodiny. Zamáčkl jsem slzu a po deseti letech naposledy zamkl svůj starý brněnský byt.
Nasedl jsem do stěhovacího auta a už jsme uháněli za Brno. Stěhoval jsem se do menšího města, do klidné čtvrti, kde jsem koupil o něco větší byt v malé bytovce. Sousedé zvědavě nakukovali přes záclony a jistě se modlili, aby se ze mě nevyklubal nějaký darebák. Stěhovákům jsem kladl na srdce, aby neotloukli stěny a rohy na schodišti a také aby nedělali příliš velký hluk. Můžu říct, že vše proběhlo i zde bez jediného zádrhele. Chlapi vše nanosili nejen do bytu, ale těžké kusy nábytku položili dokonce až na místo, kde jsem je chtěl mít – nemusel jsem tedy pak stěhovat nábytek sám. Byt, do kterého jsem se stěhoval, byl prázdný, ale zůstala v něm po předchozím majiteli postel. Byla zachovalá, ale já měl svou, a tak jsem poprosil stěhováky, aby si ji odvezli. Dal jsem jim ji jen za odvoz, protože jsem byl rád, že se o ni nemusím nijak starat. Naložil jsem jim ve finále na auto ještě starou skříň, která stála na balkoně, a bylo hotovo. Celé stěhování jsme zvládli za méně než 4 hodiny – venku bylo ten den 31 stupňů, takže to byl neuvěřitelný výkon. Jsem za to Stěhovací firmě Cibulka velmi vděčný.
Milan Staněk, Brno
